Adam Ondra: Lezení není jenom sport, ale životní styl!

Adam Ondra během přelezu v masivu El Capitan v amerických Yosemitech.
 Ostatní sporty 
30. května 2017 10:09 / instagram.com
Český horolezec Adam Ondra vloni jako druhý na světě zdolal volným způsobem pověstnou stěnu Dawn Wall v masivu El Capitan v amerických Yosemitech. V téměř kilometr vysoké kolmé stěně strávil společně se spolulezcem Pavlem Blažkem celkem osm dní. Dosud jediný přelez tak zkrátil o 11 dní! Zeptali jsme se Adama, trojnásobného mistra světa, proč si vybral v dětství jako sport právě lezení a jak je těžké se dostat na úplný vrchol - mezi lezeckou světovou špičku.

Co je na lezení nejzajímavějšího? Proč jste se tomuto sportu začal aktivně věnovat?
Je spousta faktorů, které na lezení miluji. Není to jen sport, ale životní styl. Když se řekne lezení, nevybaví se mi pouze samotné lezení, ale i pobyt v přírodě, cestování, poznávání zajímavých lidí, spousta hodin v autě či jiných dopravních prostředcích, spaní pod stanem či v autě, příjemý večer s přáteli... Potom samotné lezení jako čistě sport je neuvěřitelně rozmanité a široké - člověk může lézt po skále či umělé stěně, po dvoumetrovém kameni i kilometrové stěně, po žule či vápenci... Vše se hodně liší a mě baví dělat všechno. A navíc lezení vyžaduje velmi komplexní zdatnost - není to jen o tom mít sílu, ale umět a vědět, jak ji využít. Určitá kreativita je naprosto klíčová.

Čeho byste po přelezu Dawn Wallu v USA chtěl v nejbližších letech ještě dosáhnout?
Je toho spousta, ale chtěl bych se posouvat dál ve všech odvětvích našeho sportu. Rád bych tedy ještě dosáhl dalších úspěchů na závodech, nabízí se samozřejmě OH v Tokiu 2020, potom v lezení krátkých sportovních cest a i v takových vysokých stěnách, jako je Dawn Wall.

A co zajímavého plánujete již na letošní rok? Půjde opět o rekordní přelezy?
Mám v hlavě krátší sportovní cestu, která má okolo 40-ti metrů a pokud bude vylezena, bude to první cesta v obtížnosti 9c na světě. Šlo by o asi nejhodnotnější výkon mojí dosavadní kariéry. Cesta se nachází v Norsku.

Jak se vlastně na jednotlivé přelezy připravujete? Dá se vše natrénovat?
Trénink jako takový probíhá na umělé stěně. Samotné lezení je zhruba 60 % tréninku, zbytek tvoří nějaké specifické posilovaní, buď na sílu prstů a paží, nebo celého těla. Celkem to trvá 5 hodin denně, 6 dní v týdnu. Ale neméně důležité jsou také zkušenosti a chtít je hlavně získat, chtít naučit se lézt, mít otevřenou mysl, učit se od ostatních, ale především sám. Protože umět lézt je většinou to nejdůležitější a často já nejsem ten nejsilnější, ale právě jsem nejlepší v tom najít tu nejsnadnější metodu vylezení cesty.

Jak zaháníte únavu, když jste například uprostřed přelezu a najednou už nemůžete? Co vlastně v takto extrémních podmínkách jíte a pijete?
V některých cestách se dá třeba odpočívat zaklíněním kolena či špičky nohy. Ale často to musím vzdát a vrátit se lepší a silnější. Piju většinou obyčejnou vodu. Strava je samozřejmě důležitá. Těsně před výkonem ovoce, v průběhu nějaké přírodní energetické tyčinky, po výkonu veganský protein a kvalitní večeři, často rybu nebo luštěniny se zeleninou.

Jaký je to vlastně pocit viset stovky metrů nad zemí, skutečně se nebojíte?
Když vím, že není čeho se bát, tak se nebojím. To je třeba na umělé stěně, na dobře zajištěných skalách nebo při pobytu na závěsné posteli, kde jsem jištěn spolehlivým jištěním. Ale například na Dawn Wallu bylo některé jištění ne úplně spolehlivé a tam už jsem se někdy bál. Ale daleko častější není strach z pádu, ale strach z neúspěchu. Na závodech, na které tvrdě trénuji, mám strach, že spadnu, budu nespokojený s výsledkem a trénink přijde vniveč. Nervozita jako v každém jiném sportu. Ale strach z pádu samotného to není.

Jste již 6 let po zákroku na oční klinice Lexum, jak si stále užíváte, že při Vašem náročném sportu nepotřebujete brýle ani kontaktní čočky?
Zvykl jsem si okamžitě a přijde mi to automatické a samozřejmé nepotřebovat brýle ani kontaktní čočky. Představa, že bych brýle potřeboval jako předtím, je ale opravdu nepříjemná. Takže stále si to maximálně užívám, i když na to nemyslím.

Jak Vám vlastně při lezení krátkozrakost vadila?
Brýle při lezení vadí a navíc mohou kdykoliv při nešťastné shodě okolností spadnout. A pak je samozřejmě třeba nosit s sebou náhradní. Kontaktní čočky jsem občas používal, ale měl jsem suché oči a dlouhodobé nošení mi nedělalo dobře. Navíc každé ráno si nasazovat, třeba i v mrazu, čočky nebylo nic příjemného a já jsem v tom nikdy nebyl nejzručnější.​

Marek Pokorný | inStory.cz
Témata: lezení, Adam Ondra
Komentáře
Nejčtenější články
Reklama
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Celebrity

Tenhle český herec drží hladovku, aby porazil rakovinu! Podaří se mu to?

Zprávy

Současná politika? Estébáci a komunista na Hradě, tvrdí Miroslava Němcová

Krimi

Podivná smrt mladého muže: Ležel bezvládně u obchodního domu

1. Ed Sheeran vystoupí v prosinci v Rakousku! Na koncert se ale nedostanete...

2. Svět má zase novou královnu krásy, pochází z Indie!

3. Elizabeth Hurley zveřejnila fotky v průsvitné tunice!

4. Další hvězdný rozchod! Jennifer Hudson opustila snoubence

5. Nemocná Mariah Carey ruší koncerty!